Náš příběh

V roce 2015 se naše rodina zamilovala do možnosti koupit hájenku na samotě, v dobré dojezdové vzdálenosti od Prahy a ležící několik kilometrů od našeho stávajícího rodinného domu. V té době se nám podařilo po mnoha letech doplatit hypotéku. Většina našich známých a kamarádů si klepala na čelo a nechápala, proč si nechceme konečně odpočinout. Koupě hájenky nám však nevyšla, ale představa uniknout od městské periferie blíž k přírodě již byla na světě.

V roce 2016 se objevil inzerát prodávající usedlost na samotě u Králova Dvora a Berouna. V té době byla usedlost prakticky neobyvatelná, polorozpadlé hospodářské budovy byly plné komunálního odpadu, louky, které k ní patří, připomínaly místy divokou skládku. Naše maminka, která v naší rodině zpravidla představuje hlas rozumu, se na možnost stěhovat se sem dívala nejprve skepticky, avšak po prvé procházce po okolí, připustila, že toto místo samo o sobě je natolik půvabné, že snad má smysl se pokusit vybudovat zde trvalé bydlení.

Usedlost, která kdysi dávno sloužila jako rasovna, jsme zakoupili. Následující rok byl především ve znamení likvidace nepořádku a přípravy na stěhování naší rodiny.

Jak jsme vyhořeli

 

K tomuto období naší přípravy na přesun se váže půvabná historka. Vědělo se, že některé z budov na našem pozemku bude nutno zbourat. To se doslechli Berounští hasiči. Zeptali se nás, zda by si mohli ještě před bouráním v jedné z nich uspořádat cvičení. Inu, proč ne? Jednoho krásného letního dne se tak u nás objevilo množství hasičské techniky i mužstva (včetně ženstva :-)). Jejich přítomnosti i dýmu ze simulovaného požáru si nešlo nevšimnout. Ne všichni lidé z okolí pochopili, že se jednalo o cvičení, ještě dlouho poté se k nám šuškandou dostávaly různé verze toho, co se u nás vlastně dělo…. Od soucitného: chudáci, sotva to koupili tak vyhořeli; přes podezřívavé: takhle se to dělá, zapálí se rujna a inkasují se peníze od pojišťovny; až po různé konspirační teorie: on jim to ze msty zapálil ten či onen. …Pravdou však je, že cvičení si užili hasiči i my. Výkon a obětavost lidí, kteří jsou schopni v horkém letním dni, v těžké výstroji, v místnosti plné kouře, čelit plamenům požáru je hodna hluboké úcty.

Jak jsme budovali

Při likvidaci výše zmíněného nepořádku, jsme poznali spoustu úžasných lidí v okolí, od sousedů z vedlejší obce, kteří nám pomáhali s použitím jejich techniky, až po dobrovolné hasiče, kteří od nás odvezli valníky odpadu tvořeného nefunkčními ledničkami, pračkami, boilery, počítači a tak podobně… Postupem času v nás vyvstala idea malého rodinného penziónu spojeného s malým hospodářstvím. Naši kamarádi Roman a Tomáš investovali spoustu času a peněz na rozjetí lukostřelnice s malým 3D okruhem. S kamarádem Arnoštem a jeho ženou se podařilo uvést v život myšlenku klubové střelnice, pro niž se louka nad naším domem, uzavřená ze všech stran svahem, přímo nabízí. Naše maminka Petra si našla práci v místní škole. Tatínek Jan opustil stálé zaměstnání, pracuje nyní z domova a má tak více času na budování našich ideí. Ruku k dílu přikládají i děti - Martin, Michal a dcera Magdaléna.

Kurcovi, leden 2022